Templáři. Kolik pravdivých i zcela vymyšlených příběhů je spojeno s tímto řádem, který byl založen už kolem roku 1119, ale oficiálně schválen byl řád schválen roku 1928.
Rytířský kodex templářů
Prvním velmistrem se stal Hugues de Payens, který byl také spoluautorem rytířského kodexu templářů, kteří se zavazovali k chudobě, poslušnosti, věrnosti bohu a také k ochraňování poutníků putujících do Svaté země. Poznávacím znamením rytířů byl bílý plášť s červeným křížem, seržanti měli plášť modrý a ostatní členové templářského řádu hnědý.
Význam řádu rostl s jeho bohatstvím, a to i díky podpoře papežského stolce. Díky tomu od roku 1139 templáři nemuseli odvádět desátky a naopak mohli na svých územích vybírat daně. Protože rytířem řádu se mohli stát jen osoby šlechtického původu, řád získával nejen bohaté, vzdělané, ale také vojensky vycvičené muře. Rytíři vstupující do řádu přinášeli své majetky a řád získával také mnoho darů.
Do poslední kapky krve
Pověst řádu posilovala také aura bojovníků, kteří se nevzdávali a bojovali do poslední kapky krve. Templáři nikdy neplatili za své zajatce výkupné, takže každý boj byl pro ně rizikem smrti, nebáli se žádné přesily, žádného nepřítele. Ve Svaté zemi vybudovali řadu kamenných hradů, v Evropě svá sídla budovali na strategických místech – na okrajích měst, u mostů, přístavů, křižovatek cest apod. Podivuhodná byla i dokonalá organizovanost – struktura řádu byla jasná a propracovaná do detailů. Nejvyšším templářem byl volený velmistr, který měl svého zástupce – senešala. Řád provázela celá řada pověstí a podle jedné z nich, existoval ještě druhý neveřejný velmistr a faktický vůdce řádu, kterého vždy určil předchozí velmistr jako svého nástupce. Ale to už jsme v rovině neprokázaných spekulací.
Efektivní struktura
Efektivní bylo také rozdělení jednotlivých příslušníků řádu do skupin podle jejich funkčního zařazení. Nejvýše stáli v rámci řádu rytíři, pod nimi byla druhá skupina, a to tzv. bratři sloužící. Ti už nemuseli mít šlechtických původ. Patřili k nim seržanti, kteří měli stejnou výzbroj jako rytíři, zbrojnoši byli pěchotní částí templářské armády a řemeslníci, kteří se starali o veškeré potřebné práce. Poslední skupinou byli kaplani, kteří měli na starost duchovní život řádu. Navíc k řádu patřili i sloužící a později se k templářům přidali i místní obyvatelé, tzv. turkopolíři, což byla lehká jízda a pěšáci.
Bankovní síť templářů
Templáři dali světu první rozsáhlou bankovní síť se službami, které bychom ve středověku nečekali. Používali směnky, šeky, úvěry i bezhotovostní převody, což byla skvělá ochrana před přepadeními. Navíc ani lupiči si netroufli jít krás na církevní půdu a tudíž ani k templářům. Finanční rady řádu poslouchali i mnozí králové a také si od řádu půjčovali hodně peněz. Ale právě to bylo důvodem zkázy řádu.
Jedním z jejich velkých dlužníků byl také francouzský král Filip Sličný. Protože nechtěl nic vracet a naopak měl zálusk na templářský majetek, falešně obvinil templáře z kacířství. V noci z 12. na 13. října 1307 nechal král zatknout všech 15 tisíc francouzských templářů. Donutil vzdoropapeže Klementa V., aby roku 1312 nechal ve vykonstruovaném procesu řád zrušit a jeho nejvyšší představitele upálit. Jako poslední byl upálen poslední velmistr Jacques de Molay, který krále Filipa, jeho rod a také církev proklel. Příznivce teorií o tajemné moci řádu tak vůbec nepřekvapilo, že Filip Sličný rok poté zemřel.
Tajemství řádu templářů
Dodnes je historie řád obestřena řadou tajemství, takže je často součástí dobrodružných příběhů i nejrůznějších konspiračních teorií, včetně pověstí o templářském pokladu nevyčíslitelné ceny. A vše se o templářích nedozvíme asi nikdy.
